Genocida na planetě Zemi / Genocide on planet Earth

Sociální Darwinisté (pozn.autora: v nynějším pojetí zneužívání této filozofie spíše ,,asociální nacisté" )

Text s interaktivními odkazy najdete po kliknutí ZDE

Jejich úprava Darwinových myšlenek se často používala k obhajobě rasového inženýrství. Sám Darwin v roce 1871 tyto své obdivovatele utvrdil v jejich přesvědčení, když ve své knize O původu člověka prohlásil, že pokud nebudou velké pokroky v medicíně vyváženy promyšlenou kontrolou populace, naruší to přírodní výběr a neschopní budou mít stejné šance na přežití jako ti silní. Darwin sám také varuje, že pokud „nezabráníme tomu, aby se počet bezohledných, ničemných a jinak podřadných členů společnosti zvyšoval rychleji, než lepší třída lidí, národ bude degenerovat“^[3] a uvádí, že během několika staletí civilizované rasy vyhladí a nahradí rasy divošské^[4] Darwinova kniha způsobila také rozkvět rasové antropologie — vědci začali vážit lebky a měřit nosy a jiné části těla, zaznamenávat barvu vlasů a očí u populace. V roce 1885 zjišťovala Německá společnost pro antropologii rasové složení obyvatelstva jednotlivých německých států.

Jedním z prvních a nejhorlivějších propagátorů sociálního darwinismu byl Darwinův bratranec Francis Galton, který v roce 1883 poprvé použil termín eugenika, jako název pro vědu o tom, jak pomocí genetiky zlepšit kvalitu rasy. V roce 1904 založil Galton Národní eugenickou laboratoř a vzápětí i Společnost pro eugenickou osvětu, jež si mimo jiné kladla za cíl sterilizaci duševně nemocných a neduživých. Podobné instituce se následně objevily také v USA, kde vznikla Dokumentační kancelář pro eugeniku financovaná z vysoce vážených nadací — Rockefellerovy a Carnegieho. Pomocí eugenických principů se následně v USA prováděla rasová selekce přistěhovalců. Přelomovým rokem se stal pro eugeniky rok 1912, kdy Londýnská univerzita uspořádala první Mezinárodní eugenický kongres, kterého se zúčastnilo tři sta přívrženců z celé Evropy i Spojených států amerických. Mezi účastníky patřil i vynálezce telefonu Alexander Graham Bell, rektoři Harvardovy i Stanfordovy univerzity a také Winston Churchill. Debatovalo se o tom, jak zabránit méněcenné populaci v rozmnožování a jak podpořit porodnost u rasově kvalitních obyvatel. Spojené státy americké sklidily na kongresu velký obdiv účastníků jako vedoucí světová mocnost v oblasti sterilizace mentálně postižených. Proti eugenice se ostře postavila Katolická církev a papež Pius XI. ji explicitně odsoudil včetně její aplikace v roce 1930 v encyklice Casti connubii.^[5] Základní myšlenka eugeniky o různých kvalitách různých ras byla velmi dobře přijímána nejen v USA, ale také ve Velké Británii a v Německu. V Německu se nakonec pravidla eugeniky začala v době nacismu uvádět daleko více do praxe a následkem tohoto vývoje se stal nejen projekt Lebensborn, ale i nucené sterilizace postižených či jejich usmrcování (tzv. euthanasii), které ovšem nemělo pouze eugenickou motivaci, usmrcováni byli i neplodní a sterilizovaní, ale též snahu se zbavit "nepotřebých" v době začátku 2. světové války.

První zákon o sterilizaci méněcenných a asociálních živlů byl vydán v roce 1907 ve Spojených státech. Zákon umožňoval sterilizovat zatvrzelé zločince a duševně choré a v roce 1914 byl na podnět psychiatrů rozšířen na zloděje recidivisty a alkoholiky. V Německu byl sterilizační zákon vydán v roce 1933, když se vlády ujali nacisté.

Německo – Haeckel, Ploetz, Lenz[editovat]

Jedním z prvních přívrženců sociálního Darwinismu v Německu se stal profesor zoologie Ernst Haeckel, pozdější profesor antropologie na univerzitě v Jeně. Roku 1869 prohlásil, že germánské národy jsou nadřazeny všem ostatním a stejně jako Galton obhajoval systematickou likvidaci slabých a nemocných ^[6]. Haeckelovo dílo dále rozvinul jeho nástupce na katedře sociální antropologie Alfred Ploetz, který vymyslel výraz „rasová hygiena“^[6]. V pozdějších pracích rozvinul teorii o nutnosti vypracovat program populační kontroly, jenž by zajistil přežití jen těch nejlepších rasových vlastností. Roku 1905 byl Ploetz mezi zakladateli Spolku pro rasovou hygienu, jehož členové se hlásili k eugenice. Ještě radikálnější názory než Ploetz měl Fritz Lenz z univerzity v Mnichově, jenž byl od roku 1923 prvním německým profesorem rasové hygieny ^[6]. Lenz podporoval nejen sterilizace „méněcenných“ osob, ale zastával názor, že „kvalitnější“ vrstvy společnosti musí plodit mnohem více dětí než dosud. Porovnával také rasy a dospěl k závěru, že černoši i židé jsou nekvalitní rasou, zatímco nordická rasa je tou nejlepší ^[6]. Spolu s genetikem Erwinem Bauerem a antropologem Eugenem Fischerem sepsal učebnici o rasových otázkách Nástin genetiky člověka a rasové hygieny (vyšla v roce 1921).^[zdroj?] Tato kniha byla velmi kladně přijata nejen na univerzitách v Německu, ale také ve Velké Británii ^[6]. Velkým obdivovatelem Fritze Lenze byl tehdy ještě nepříliš známý Adolf Hitler ^[6].

Velká Británie[editovat]

Lenzova kniha Nástin genetiky člověka a rasové hygieny byla nadšeně přijata řadou vědců také ve Velké Británii a velmi pochvalně se o ní vyjádřil třeba spisovatel L. A. G. Strong v roce 1931 v periodiku New Statesman and Nation. K myšlenkám eugeniky se ve Velké Británii hlásilo rovněž mnoho dalších osob z řad inteligence a umělců. Asi nejhorlivějším zastáncem eugeniky byl spisovatel H. G. Wells, který dal průchod svým sympatiím k eugenice především v knize Tušení (Anticipations, vydáno 1901), která se dá z dnešního pohledu bez váhání označit za rasistickou a antisemitskou ^[6]. Názory, jaké jsou obsaženy v této knize tehdy nebyly zcela cizí ani dalším známým osobnostem – jmenujme alespoň některé: Virginia Woolfová, T. S. Eliot, G. B. Shaw a především Rudyard Kipling (viz protižidovská báseň Gehazi). Je třeba si uvědomit, že na počátku 20. století panovalo zcela jiné myšlenkové klima než dnes. Jak někteří umělci, tak také někteří filosofové a vědci zastávali názor, že společnost v Evropě je třeba zásadním způsobem nově uspořádat, jelikož civilizace se vlivem překotného rozvoje průmyslu, nadměrné koncentrace chudých lidí ve městech a nerovnoměrného rozdělování světového bohatství řítí do katastrofy. Jedním z řešení na celou řadu tehdejších problému se zdála eugenika. Obyvatelé Velké Británie neměli s jejím přijetím větší problémy i proto, že zcela promyšleně provozovali již řadu let dost tvrdou a rasisticky zaměřenou politiku v celé řadě svých kolonií a na okupovaných územích (např. Indie, Jižní Afrika), kde naprosto neschvalovali mísení své rasy s domorodci. Autorem, který měl velký vliv na další vývoj eugeniky byl rovněž Angličan — Houston Stewart Chamberlain, zeť Richarda Wagnera. Chamberlain se usadil na kontinentě a v roce 1899 vydal v Mnichově knihu Základy dvacátého století, kterou obdivoval jak H. G. Wells tak i Adolf Hitler ^[6]. Chamberlain zastával názor, že příslušníci vyšších ras se nesmí mísit s příslušníky jiného plemene, nemá li rasa ztratit své kvality. Tvrdil, že antické Řecko i Římská říše zanikly jen proto, že u jejich obyvatel došlo mísením ras k rasové degeneraci. Obvinil také Židy z toho, že se snaží cíleně mísit s vyšší rasou a tím ji zničit. Adolfa Hitlera tyto teorie fascinovaly a některé z Chamberlainových myšlenek nalezneme i v Hitlerově knize Mein Kampf ^[6].

Spojené státy[editovat]

Související informace naleznete v článku Eugenika v USA.

S cílem zabránit zvyšování počtu „podřadných členů společnosti“ se ujala myšlenky eugeniky i Američanka Margaret Sangerová, která podporovala negativní eugeniku, filozofii, která tvrdí, že lidské dědičné vlastnosti mohou být zlepšeny prostřednictvím sociální intervence. Ve svém přístupu používala vylučovací imigrační politiku, volného přístupu k metodám kontroly porodnosti, zcela volné plánování rodičovství pro mentálně zdatné a povinné segregace nebo sterilizace pro hluboce retardované.^[7]

Eugenika po II. světové válce[editovat]

Po druhé světové válce se proto většina vědců zabývajících se nadále eugenikou označuje za odborníky populační vědy, genetiky člověka či sociobiology. Přejmenovány byly i odborné časopisy a organizace. Jméno Annals of Eugenics se změnilo na Annals of Human Genetics. Americká Dokumentační kancelář pro eugeniku byla přejmenována na laboratoř Cold Spring Harbor a Londýnská Dokumentační kancelář pro eugeniku (založena 1904) se přejmenovala na Galtonovu laboratoř. Eugenická společnost (založena 1907) je dnes Galtonovým institutem. Vědci a některé instituce, které se v nacistickém Německu podílely na rasově motivovaných pokusech na lidech, mohly ve svých výzkumech pokračovat i po válce (ovšem už opravdu vědeckými metodami) ^[6]. Mezi nacistické eugeniky patřil také dr. Robert Ritter, od roku 1936 ředitel Centra pro rasovou hygienu a výzkum dědičnosti, který po válce pokračoval bez problémů ve své kariéře jako dětský psycholog ^[6]. Řada dalších nacistických eugeniků — třeba Fritz Lenz nebo Heinrich Schade — získala po válce znovu profesury na německých univerzitách, tentokrát již v oblasti genetiky člověka nebo psychiatrie (nikoli již rasové hygieny a eugeniky). Rasových teorií a přístupů vypracovaných nacistickými příznivci eugeniky využívalo dokonce ještě v roce 1972 Švýcarsko ^[6]. V současné době příznivci eugeniky z řad vědců již nevyvolávají příliš kontroverzní témata, ale i tak se drží základů eugeniky a snaží se například vědecky dokázat, že inteligence jedince je dána z větší části dědičností, s čímž někteří jejich oponenti nesouhlasí a kladou důraz na roli výchovy. Myšlenky eugeniky se dnes částečně přesunuly do jiných oblastí vědy, především genetiky, kde dochází občas k vědeckým sporům, které mají často společenský podtext: v současné době se tak hledá gen zločinnosti, gen agresivity nebo gen homosexuality. Tato dnes ještě vědecká a eticky kontrolovatelná snaha může být v budoucnu čistě teoreticky použita ve snaze zbavit lidstvo těch nesprávných genů.

Třetí oblastí, kde se dnes projevuje jednání s eugenickým charakterem, je sterilizace mentálně postižených či zločinců, byť se provádí jen omezeně. Hlavním legislativním důvodem omezení je Úmluva o lidských právech a biomedicíně, z jejíhož článku 5 jednoznačně plyne, že nelze sterilizovat bez souhlasu.

Zdroj: wikipedia.cz

Literatura

• J. Beneš, Člověk. Praha 1994
• Budil – Blažek – Sládek (vyd.), Dějiny, rasa, kultura. Plzeň 2005
• S. J. Gould, Jak neměřit člověka. Praha 1997
• C.Clayová – M.Leapman, Panská rasa, Nacistické Německo a experiment Lebensborn. Praha 1996

Reference

1. Zvěřinova recenze na: http://www.cspsychiatr.cz/dwnld/CSP_2006_8_461_467.pdf přičemž tento problém řeší i recenzovaná kniha
2.  JOHNSON, Paul. Nepřátelé společnosti. [z angličtiny přeložili Věra a Jan Lamperovi]. Vyd. 1. Řevnice : Rozmluvy, c1999. 242 s., str. 29
3. Charles Darwin, The Descent of Man, část II, kapitola XXI, str. 405
4.  Charles Darwin, The Descent of Man, část I kapitola VI, str. 201
5. http://www.vatican.va/holy_father/pius_xi/encyclicals/documents/hf_p-xi_enc_31121930_casti-connubii_en.html
6.  ^abcdefghijkl C.Clayová – M.Leapman, Panská rasa, Nacistické Německo a experiment Lebensborn. ISBN 80-85928-43-4, Nakladatelství Columbus Praha 1996
7. SSanger, "A Plan For Peace", Birth Control Review, April 1932, p. 106
8. http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=4590 Jan Šmarda: Vyhledávání nežádoucích alel a eugenika in Vesmír 2001/5
9. Skočit nahoru ↑http://www.neplodnost.cz/web/verejnost/napsalose/?article=549